Bouře
Magorovy labutí písně
Ivan Martin Jirous
Dnes již klasické a v mnoha případech zlidovělé verše napsané v 80. letech ve věznicích v Litoměřicích, Ostrově a Valdicích propašoval z valdického vězení na motacích Jiří Gruntorád.
Za toto dílo Jirous obdržel cenu Toma Stopparda (uděluje Nadace Charty 77).
Doslov napsal Petr Placák. Ediční poznámka Martin Machovec.
ilustroval: Libor Krejcar
Edice Bouře, svazek 40
Vázaná
Počet stran 256
vydáno 2022 (2. vydání)
ISBN: 978-80-7287-265-7
doporučená cena: 299,- Kč
datum vydání: 07. 09. 2022
ukázka:
– – –
Jak dlouho Bože ještě snesu
že žiju v ustavičném stresu?
Tak dlouho jak se Tobě zachce
potrvá moje frustrace
Pokorný jsem přemáhám strach
dnes budu Tě prosit v modlitbách
abys mi aspoň po tom všem
položil do úst k básním šém
– – –
Z téhle noci mě nezachrání
ani kohoutí kokrhání
Modré krajiny tetování
rozezněly se ostrým tónem
Šustí pytlíky s acetonem
mlaskají pederastů ústa
Venku za mříží tma je hustá
– – –
Po letech jenom noční můra,
vidina snová dnešní děj:
Honzovi Staňkovi ze Žižkova
uprostřed klášterního dvora
své básně povídám.
Naslouchá mi ten hráč a zloděj,
já cítím se jak Mandelštam.
– – –
Vráťa vyhlíží ve Vídni
blížící se dny podzimní,
vane na Vídeň z pusty fén,
na Vysočině letos len
sklízejí beze mne.
Snad abych z jámy bezedné
poznal zas o pár sáhů víc,
zapadl jsem až do Valdic.
Nebudu s Vráťou pít už meltu,
zůstal jsem tu.
Ty budeš sama spát
v dálce tam za Iglau,
au, za Iglau.
V poledne budeš sedět u talíře,
lehounký vánek jako od vějíře
trochu zatřese hladinou.
To slabě z jihu zavanou
odrazy větrů, z pusty fén.
Přes Znojmo je to kousek jen.
A budeš na mne čekat dál
v té staré zemi Keltů.
Ve Vídni – kousek opodál –
s Marií Vráťa pije meltu.
Přes Znojmo je to kousek jen.
