Vraždící rajčata
Schovka
Jack Ketchum
Hororový příběh o tom, jak se hra může zvrtnout v boj o holý život, a o tom, že i holý život může být výhrou.
Hry mohou být různé. Dětské i dětinské. Zábavné. Dospělácké. Sexuální. Poučné. Napínavé. Dobrodružné. Hrdinské. Hloupé a pitomé. Kromě hry samotné závisí i na prostředí. Sexuální hrátky na hřbitově mohou být poučné. Krást v obchodě sušenky může být dětinskou hrou. Vloupačka zase dobrodružnou. Rozbíjení oken může být hra na pomstu. Noční jízda autem dospěláckou zábavou. Ale zahrát si dětskou hru na schovku v opuštěném domě s tajuplnou minulostí a tvářit se jako hrdina se může ukázat jako pěkná hloupost.
Jack Ketchum (vl. jm. Dallas William Mayr, 10. 11. 1946 v Livingstonu, New Jersey – 24. 1. 2018 v New York City) je americký autor hororově laděných románů. Nejznámějším jeho dílem je Dívka od vedle (The Girl Next Door, 1989, č. 2015). Mnoho z jeho románů bylo zfilmováno. V nakladatelství Maťa vyšly Red (1995, č. 2016), Schovka (Hide and Seek, 1984, č. 2018), připravují se Křižovatky (The Crossings, 2003, č. 2019).
z originálu "Hide and Seek" přeložil Martina Loflerová
ilustroval: Andrej Kostič
Edice Vraždící rajčata, svazek 1
pevná
Počet stran 200
vydáno 2018 (1. vydání)
ISBN: 978-80-7287-232-9
doporučená cena: 248,- Kč
ukázka:
O pár dní později jsem došel k závěru, že Raffertyho smysl pro humor je trošku surreálný.
Možná za to mohli prázdninoví hosté, kteří se letos objevili příliš brzy, protože bylo hezky – jejich snadno vydělaný peníze, špatný chování, privilegia a hloubka vašich vlastních sraček v člověku dokázaly vyvolat hořkou ironii. Jednou jsem viděl jednoho tlusťocha se slunečními brýlemi a v bermudách, jak si to štráduje z Caribou s prutem a přitom pije vaječný koňak rovnou z krabice.
Pěkně nechutný.
Ten samý den mi Rafferty povídá o nějaký ženský z Portlandu, která žaluje za duševní újmu továrnu na italské omáčky na špagety, protože našla v plechovce s marinárou ženský prst v rukavici.
Nazítří mi přinesl další novinku.
Četl ji v denním tisku.
V prasečí ohradě balírny masa v chicagský South Side se našlo tělo nočního hlídače. Prasata jej částečně sežrala. V tý ohradě jich byly stovky a obličej a břicho toho chlápka pěkně zřídili. Ale to není všechno.
Jeho oblečení bylo úhledně pověšené na vedlejší ohradě.
Rafferty si samozřejmě nedokázal odpustit nechutný poznámky ohledně noční návštěvy prasat.
A tak jsem si říkal, že začíná být nějaký divný.
Ale možná že on za to až tak nemohl.
Někdy mám za to, že ve vzduchu visí něco, na co každý reaguje. Neptejte se mě, proč. Někdy je to skutečné a osudové, jako když zastřelili JFK. A jindy je to zcela nepodstatné, jako horečka. Občas se to podobá recesi, ze který není úniku a ty se do ní propadáš natolik, že si to ani neuvědomuješ. Možná že takhle nějak to bylo s Dead River.
------------------------------------------------------------------
Čekal jsem, doufal jsem, že pocítím, co jsem cítil předtím – že tam něco je, jen je to z dosahu i z dohledu. Že tam na mě čeká něco velkého, že je to připravené, stejně jako jsem tentokrát i já. Mám někoho, kdo mě kryje a mám s sebou pořádně špičatou zbraň. Jsem připraven.
Akorát tak hovno.
Narazil jsem na pátou zeď. Byl jsem si jist, že už jsme blízko.
Paprsek nám ale neukázal nic jiného, než další chodbu. Prázdnou, tichou.
Byla krátká. Možná tak na šest kroků. Došli jsme do poloviny a dál ne. Nevím, proč ne. Ale opět, udělali jsme to oba zároveň. V jednom okamžiku jsme se na sebe podívali. Naše oči připomínaly černé korálky.
A já myslím, že v té chvíli už jsme věděli.
Srdce mi bušilo ve zběsilém, nepravidelném rytmu. Vzpomínám si, že se na mě Steve lehce usmál. Jen tak zkřivil ret, jako když chtěl být neodolatelný nebo ironický, ale tentokrát šlo o něco jiného. Bylo to přivítání i rozloučení zároveň.
Prostě jen tak.
A mezi jedním i druhým ležel celý život, všechen náš čas.
Namířil jsem baterkou k zemi. Na stěnách se rýsovaly stíny. Vkročil jsem mezi ně a zacílil paprskem daleko před sebe.
A viděl jsem, co se dělo s Casey.
